Z pohledu provozovatele ČOV jsou největším problémem látky, jejichž vypouštěním do kanalizace dochází k porušování kanalizačního řádu a které ohrožují samotný provoz kanalizační sítě a proces čištění. Kritickou zátěží pro stokový systém jsou tuky a oleje. V potrubí tuhnou, vážou na sebe nečistoty a vytvářejí "tukové hroudy", jež zmenšují průtok kanalizací a ucpávají síť. Problémem jsou také zbytky jídel (a načerno používané drtiče odpadů), které lákají k životu ve stokách hlodavce. Potom následuje jejich přemnožení a stížnosti obyvatel o jejich výskytu v okolí šachet kanalizace.
Další obrovské riziko představují vlhčené ubrousky a hygienické potřeby. Na rozdíl od toaletního papíru se nerozloží, ale namotávají se na oběžná kola čerpadel, která jsou následně vyřazena z provozu. Tyto poruchy prodražují údržbu, zvyšují provozní náklady, a tedy i cenu komodity. Mohou také mít negativní vliv na životní prostředí.
Pro čisticí proces v čistírnách odpadních vod jsou toxické zbytky barev, ředidel a léků. Tyto látky mohou vyhubit bakterie, které zajišťují biologický stupeň čištění. Když je biologický stupeň čištění vyřazen z provozu, ovlivňuje to kvalitu vody na odtoku z ČOV.
Kanalizace není odpadkový koš. Správným nakládáním s odpady je chráněn provoz stokové sítě a čistírny odpadních vod, stejně jako životní prostředí a v neposlední řadě také peněženka každého zákazníka.
